|
Jak to všechno začalo?
I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší
podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem,
nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“
Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby
byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.
(Genesis 1, 26-27)
I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí
dech života. Tak se stal člověk živým tvorem. (Genesis
2, 7)
Byli jsme v Ráji.
A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil
tam člověka, kterého vytvořil.
Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled,
s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a
stromu poznání dobrého a zlého. (Genesis
2, 8-9)
...
S jedinou podmínkou.
A Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu zahrady smíš
jíst.
Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho
pojedl, propadneš smrti.“
(Genesis 2,
16-17)
...
Jenže pak se to kvůli našemu selhání pokazilo...
Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh
učinil, byl had. Řekl ženě: „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech
stromů v zahradě?“
Žena hadovi odvětila: „Plody ze stromů v zahradě jíst smíme.
Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl:
‚Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.‘“
Had ženu ujišťoval: „Nikoli, nepropadnete smrti.
Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a
budete jako Bůh znát dobré i zlé.“
Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči,
strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala
také svému muži, který byl s ní, a on též jedl.
Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové
listy a přepásali se jimi.
Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za
denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem
uprostřed stromoví v zahradě.
Hospodin Bůh zavolal na člověka: „Kde jsi?“
On odpověděl: „Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A
protože jsem nahý, ukryl jsem se.“
Bůh mu řekl: „Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu,
z něhož jsem ti zakázal jíst?“
Člověk odpověděl: „Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi
dala z toho stromu a já jsem jedl.“
Proto řekl Hospodin Bůh ženě: „Cos to učinila?“ Žena odpověděla:
„Had mě podvedl a já jsem jedla.“
I řekl Hospodin Bůh hadovi: „Protožes to učinil, budeš proklet,
odvržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře. Polezeš po břiše, po
všechny dny svého života žrát budeš prach.
Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její.
Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“
Ženě řekl: „Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny
budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou
bude vládnout.“
Adamovi řekl: „Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z
něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta; po
celý svůj život z ní budeš jíst v trápení.
Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny.
V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z
níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš.“
(Genesis 3, 1-19)
...
A byli jsme z Ráje vykázáni.
I řekl Hospodin Bůh: „Teď je člověk jako jeden z nás, zná
dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a
byl živ navěky.“
Proto jej Hospodin Bůh vyhnal ze zahrady v Edenu, aby obdělával
zemi, z níž byl vzat.
Tak člověka zapudil. Východně od zahrady v Edenu usadil cheruby s
míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života.
(Genesis
3, 22-24)
...
Ale máme možnost se vrátit!
Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný,
kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal
svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen.
(Jan 3, 16-17)
Bůh přináší poselství. Poselství o tom, že on je náš
stvořitel, poselství o
své lásce k nám, poselství o životě věčném. Bůh přinesl i oběť v podobě
svého syna Ježíše Krista, který byl
ukřižován
a prolil krev, abychom my mohli být skrze jeho oběť spaseni.
. . .
Proč bych měl/a uvěřit v Boha?
Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť
neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. Soud pak je v tom, že světlo
přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože
jejich skutky byly zlé. Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí
světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo. Kdo však
činí pravdu, přichází k světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou
vykonány v Bohu. (Jan 3, 18-21)
Otec miluje Syna a všecku moc dal do jeho
rukou. Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život,
ale hněv Boží na něm zůstává. (Jan 3, 35-36)
Považujete za účelné takové životní pojištění? A co teprve pojištění
věčného života? Nenapadlo vás nikdy, že pokud skutečně existuje Bůh
nabízející těm, kteří v něj věří, věčný život, že byste se i vy měli
o tuto nabídku ucházet? Asi by bylo dost nepříjemné po smrti zjistit,
že jste tuto šanci na věčný život propásli.
. . .
A proč bych měl/a uvěřit právě nyní? Nestačilo by to zítra nebo třeba
za týden?
Tehdy bude království nebeské, jako když deset družiček vzalo
lampy a vyšlo naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných.
Pošetilé vzaly lampy, ale nevzaly si s sebou olej. Rozumné si vzaly
s lampami i olej v nádobkách. Když ženich nepřicházel, na všechny přišla
ospalost a usnuly. Uprostřed noci se rozlehl křik: ‚Ženich je tu, jděte
mu naproti!‘ Všechny družičky procitly a dávaly do pořádku své lampy.
Tu řekly ty pošetilé rozumným: ‚Dejte nám trochu oleje, naše lampy dohasínají!‘
Ale rozumné odpověděly: ‚Nemůžeme, nedostávalo by se nám ani vám. Jděte
raději ke kupcům a kupte si!‘ Ale zatímco šly kupovat, přišel ženich,
a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny.
Potom přišly i ty ostatní družičky a prosily: ‚Pane, pane, otevři nám!‘
Ale on odpověděl: ‚Amen, pravím vám, neznám vás.‘ Bděte tedy, protože
neznáte den ani hodinu. (Matouš 25, 1-13)
A skutečně, denně se můžete dočíst v černé kronice o smrti pod koly
aut, autohaváriích, neštěstích ale může přijít i náhlá smrtelná nemoc
a pak, pak již může být skutečně pozdě.
. . .
Co víme o cestě do Nebe, k Bohu, ke spasení a
věčnému životu?
Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: „Mistře, co
mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“
Ježíš mu odpověděl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“
On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce,
celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí‘ a ‚miluj svého
bližního jako sám sebe.‘“
Ježíš mu řekl: „Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.“
Zákoník se však chtěl ospravedlnit, a proto Ježíšovi řekl: „A kdo je
můj bližní?“
Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl
do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet
polomrtvého.
Náhodou šel tou cestou jeden kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu.
A stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl
ho.
Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho,
byl pohnut soucitem;
přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem a obvázal mu je,
posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj
staral.
Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: ‚Postarej se o něj, a
bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.‘
Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“
Zákoník odpověděl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu
řekl: „Jdi a jednej také tak.“
(Lukáš 10, 25-37)
Jsme též tací jako byl onen Samařan, nebo se spíše podobáme
zmiňovanému knězi a levitovi?
Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která
vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a
úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá. (Matouš 7,
13-14)
Ano, cesta do Nebe není snadná, ale neříkejte, že Vám to za věčný život
nestojí.
. . .
S kým jít do Nebe?
Ježíš říká: „Já jsem ta cesta, pravda
i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne." (Jan 14, 6)
Ano, je to tak, Ježíš Kristus je jediná cesta, která vede k Bohu,
spasení, životu věčnému.
. . .
A na co si musíme dát na cestě pozor?
Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím,
ale uvnitř jsou draví vlci. Po jejich ovoci je poznáte. Což sklízejí
z trní hrozny nebo z bodláčí fíky? Tak každý dobrý strom dává dobré
ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce. Dobrý strom nemůže nést špatné
ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce. Každý strom, který nedává
dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. A tak je poznáte po jejich
ovoci. (Matouš 7, 15-20)
Jak poznáme falešné proroky v dnešní době? Stvořitel nás vybavil
rozumem, takže je do jisté míry na nás, abychom dokázali ony falešné
proroky včas odhalit. Ale protože máme oporu v Božím slovu (Bibli),
neměl by to být pro nás až takový problém.
. . .
Jak můžete uvěřit i vy?
Ježíš říká: "Proste, a bude vám dáno; hledejte,
a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí,
dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno."
(Matouš 7, 7-8)
Vezměte jej za slovo a řekněte nahlas: „Pane
Ježíši, pokud existuješ a jsi skutečně živý, dej se mi poznat.“
..........................................................................................................................................................
|